Prameny přístupné z kašny

Vincentka

Vydatnost 10 – 12 l/min. 

Jímán z hloubky 8 m

Nejznámější luhačovický pramen. Vyvěrá za kolonádou na úpatí Malé Kamenné, byl znám již v dřívějších dobách ještě před jeho prvními úpravami v roce 1680 pod názvem „Hlavní pramen“. Koncem 18. století dostal svůj dnešní název Vincentka podle hraběte Vincence Serenyiho, majitele zdejšího panství (1752-1810).  Současnou podobu dostal pramen v letech 1947 – 1948, kdy byla postavena současná hala Vincentky. Pramen je sveden ke kašně i výdejnímu pultu, kde je možné ochutnat vodu studenou i ohřívanou. Vincentka se používá k pitné léčbě a inhalacím, má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. V hale je umístěna interaktivní výstava o zdejších minerálních vodách.

Jako jediná ze zdejších minerálních vod se plní do lahví a prodává se v lékárnách a  ve vybraných obchodech. K dostání jsou i další výrobky na bázi Vincentky  pastilky, krční a nosní sprej, zubní pasta a koncentrát ke koupelím, sirup, hydratační krém a hydratační sprej.

 


Aloiska

Vydatnost  3 l/min.

Jímán z hloubky 14 m

Nejstarší luhačovický pramen. Vyvěrá na jihozápadním úpatí Velké Kamenné v parku nad Bílou čtvrtí. Původně dřevěná studánka byla známá pod názvem Luisin pramen, Lesní pramen nebo také Pramen v hoře. Svůj nynější název dostal pramen v roce 1830 podle hraběnky Aloisie Serényiové (1791-1862). Současný dřevěný pavilon nad pramenem pochází z roku 1963. Aloiska se využívá k pitné léčbě i k inhalacím, ordinuje se při onemocnění zažívacích orgánů. Má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.

 


Ottovka

Vydatnost  3 l/min.

Jímán z hloubky 14 m

 Nejlidovější luhačovický pramen. Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy, na úpatí Malé Kamenné. Pramen původně vytékal volně, v roce 1905 byl zachycen v kamenném sklepení. Název dostal pramen podle hraběte Otty Serényiho (1855-1927). Jeho současná podoba s kruhovým pavilonem je z roku 1929 a navrhl ji architekt Skřivánek. Ottovka se používá k pitné léčbě, má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.


Pramen Dr. Šťastného

Vydatnost upravena na 3 l/min.

Jímán z hloubky 37 m

Nejzajímavější luhačovický pramen. Vyvěrá na úpatí Velké Kamenné severozápadně od Lázeňského divadla. Tento pramen byl původně upraven jako studna Janovka. Při hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37 m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 m. Pramen byl utěsněn, zregulován jeho výtok a dostal název Gejzír. Dnešní podoba kašny je z roku 1967, kdy byl také na počest luhačovského rodáka, umučeného za II. světové války nazván Pramenem MUDr. Františka Šťastného. Má zvýšený obsah kyseliny metaborité, fluoru, jódu, lithia a barya. Pramen se využívá k pitné léčbě, má nejvýraznější chuť.

 


Pramen Sv. Josef

Vydatnost  30 l/min.

Jímán z hloubky 173 m

Pramen navrtaný v roce 1994 původně jako zkušební vrt dohloubky 500 m. V hloubce 173 m došlo k mohutné erupci proplyněné vody, která zastavila dalším práce. V roce 2000 byt vrt dobudován, pojmenován podle svatého Josefa, patrona Luhačovic, zároven byl kašnou ná podoba kašny byla dokončena v roce 2000. Pro svou celkově nízkou mineralizaci je voda velmi vhodná k pitné léčbě při nemocech trávicího ústrojí, dýchacích cest a k uhličitým koupelím.


Nový Jubilejní

Vydatnost 15 l/min.

Jímán z hloubky 50,5 m

Tento pramen byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2013 a najdete jej mezi Společenským domem a vilou Alpská růže. Byl navrtán v roce 1988. Nově vzniklý pavilon je komponován do kruhu, uprostřed kterého se nachází samotný vodní prvek, jehož tvar připomíná krystal soli, která je ve zdejších minerálních pramenech bohatě obsažena a podle legendy o solných sloupech ukrytých v zemi vystupu je symbolicky nad terén. Horní část kvádru je tvořena skleněnou nádobou, pod níž se voda rozstřikuje a vnáší tak do celé kompozice pohyb. Na stranách kvádru jsou otištěny stylizované květinové motivy připomínající původní název pramene Luční. Přesněji se jedná o květy bedrníku, které se staly základním motivem a inspirací Jurkovičovy architektury. Celý prostor dotváří výrazná atypická čtrnáctimetrová lavice s opěradlem komponovaná jako pohodlné křeslo. Pramen vybudovaly a udržují Lázně Luhačovice, a. s., autory architektonického návrhu jsou manželé Vránovi a samotný krystal je dílem sochaře Ondřeje Olivy.


Viola

Vydatnost 18 l/min.

Jímán z hloubky 70 m

V lese nad Ottovkou se nachází  volně přístupný pramen Viola, který byl navrtán v prosinci 2010 z důvodu zajištění pitné kúry, inhalací, koupelí pro pacienty a hosty Lázeňského domu Praha, kam je doveden potrubím dlouhým 1,3 km.

Ostatní prameny

Amandka (již nad povrch nevyvěrá)

Je podle písemných zpráv nejstarším luhačovickým pramenem. Vyvěrá na lázeňském náměstí, uprostřed Velké kolonády. Pramen byl poprvé upraven někdy v letech 1669 - 1680. Pro svou velmi slanou chuť se mu říkalo Slaný, a protože z něj s hlasitým bubláním unikal oxid uhličitý, byl nazýván také jménem Pramen bublavý. V roce 1792 byl pramen nově upraven a přejmenován na Amandku. K dalším úpravám došlo v letech 1904 a 1908. Současná podoba pramene je z let 1947 - 1948, kdy došlo ke stavbě Velké kolonády. Když byl v roce 1988 proveden na lázeňském náměstí nový vrt do jímací úrovně 50 m (Vincentka 2), dosavadní vývěrová hladina Amandky se po určité době snížila a nyní již nad povrch nevyvěrá. Jeho průměrná vydatnost byla 3,7 l/min.

Marie

Vrt pramene Marie se nachází v lese poblíž dřevěného altánku u turistické cesty k Jezírku lásky. Průzkumný vrt byl realizován v letech 2008 až 2010. Minerální voda je čerpána z hloubky 144 m a je dovedena potrubím dlouhým cca 1 km až do Lázeňského léčebného domu Praha.

Elektra 1

Je jedním z nejkoncentrovanějších pramenů v luhačovické zřídelní základně. Vyvěrá poblíž Kulturního domu Elektra. Pramen původně volně vytékal do řečiště řeky Horní Olšavy. Teprve v roce 1908 byl vyhlouben, vyzděn a v roce 1910 po regulaci řeky řádně zachycen. Později - v roce 1930 - byl ve dně studny proveden vrt do hloubky 81,4 m. Při další úpravě byl sveden až na Lázeňské náměstí, kde v letech 1934 - 1937 sloužil pro pitnou léčbu. Ke konečným úpravám pramene došlo v letech 1938 - 1939. Při výkopu studny byly v hloubce devíti metrů nalezeny zvířecí kosti, parohy, dutý kmen a stopy po ohništi. Stáří těchto pozůstatků odhadují archeologové na 30 000 let. Pro vysoký obsah nerostů se Elektry užívalo k výrobě zřídelní soli. V současné době je používána v hotelech Palace a Morava k inhalacím a uhličitým koupelím. Elektra má zvýšený obsah kyseliny borité, jodu a lithia. Průměrná vydatnost pramene je 14 l/min. Elektra 2 se nachází těsně vedle. Vrt se uskutečnil v roce 1976, je 13,5 m hluboký a má vydatnost 15 l/min. Nevyužívá se, má charakter pozorovaného zdroje.

Bystrica

Pramen byl navrtán v roce 1972 v ulici Dr. Veselého poblíž stejnojmenného lázeňského domu. Nevyužívá se, má charakter pozorovaného zdroje. Jeho vydatnost činí 15 l/min.

Nová Čítárna

Byla navrtána v roce 1987 vedle Společenského domu směrem k budově ředitelství. Při navrtání měl pramen vysokou vydatnost 120 l/min. Maximální čerpání bylo stanoveno na 60 l/min. Odvádí se do vodojemu minerálních vod ke zvýšení kapacity koupelových směsí pro podávání uhličitých koupelí.

Nová Janovka

Byla druhým navrtaným pramenem (po Nové Čítárně) v roce 1987, který řešil nedostatek vody po havárii kanalizačního sběrače. Je odváděna do akumulační nádrže k uhličitým koupelím, ale je jí možno užít i k inhalacím. Vydatnost pramene je 60 l/min.

Vincentka 2

Vrt se nachází před východní stranou Jurkovičova domu směrem ke Kruhové fontáně. Pramen se zatím nevyužívá, je připraven pro pitnou léčbu, inhalace a uhličité koupele. Čerpací exploatace pramene je stanovena na 40 l/min.

Pramen Vladimír

Byl zachycen v roce 1988 v hloubce 42 m. Nachází se v ulici Nábřeží na levé straně řeky Horní Olšavy. Používá se k uhličitým koupelím, je vhodný i k inhalacím. Čerpací kvóta pramene je stanovena na 60 l/min.

Jaroslava

Nachází se v areálu léčebny Miramare II. Tato silně mineralizovaná kyselka se od roku 1998 užívá pro koupele při onemocnění pohybových orgánů a pro uhličité koupele v Sanatoriu Miramare. Vydatnost činí 30 l/min.

Sirný pramen

Sirný pramenJe jedním z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.) a jako jediný nemá vlastnosti uhličitých kyselek. Jde o nemineralizovanou vodu, mající v 1 l pouze 0,6 g nerostů, ale obsahující sirovodík. Vyvěrá na levém břehu Horní Olšavy mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem. Byl znám již kolem roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Prodělal několik úprav. V roce 1912 byl sveden do sirných lázní. Při vstupu do slatinných lázní bylo dříve možné  pramen ochutnat.

 

Nahoru