Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

26. 3. 2005 | Aktuality z města | Autor: Blanka Petráková

Velikonoce v lidové tradici

     V předkřesťanských kulturách bývalo období kolem Velikonoc spojeno především s oslavou jarního slunovratu, se vzkříšením přírody ze zimního s...


     V předkřesťanských kulturách bývalo období kolem Velikonoc spojeno především s oslavou jarního slunovratu, se vzkříšením přírody ze zimního spánku a s obřadním započetím polních prací, doplněným množstvím zvyků a magických praktik. Tyto úkony měly zajistit zdar v hospodářství i v rodinném životě. Mnoho tradičních jarních zvyků bylo během času zapomenuto, některé byly překryty nebo přizpůsobeny křesťanskou věroukou.

     Pod vlivem křesťanství získaly velikonoční svátky náboženský charakter a byly zasvěceny památce umučení a nanebevstoupení Krista. Tyto události si křesťané připomínají v týdnu zahájeném Květnou nedělí, nazývaném Svatý týden. Poslední dny tohoto týdne - Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční tvoří vrchol celého církevního roku. 

     Jedním ze zvyků, který má kořeny v předkřesťanské tradici, je zvyk obdarovávání vajíčkem, symbolizujícím plodnost. Darovaná kraslice - obarvené, výtvarně pojednané a často i popsané vejce, bývalo na venkově opravdovým uměleckým výtvorem, jak po stránce barevné, ornamentální, tak i textové. V okolí Luhačovic se v minulosti kraslice zdobily jezerní sítinou či bezovou duší. Nejčastěji se ale používalo techniky voskové batiky. Při batikování se na vejce vzorek kreslil pomocí pisátka, namočeného v roztaveném vosku. Pokreslené vajíčko se namočilo do barvy a vyleštilo kůží ze slaniny. Bělavý vzorek na nabarveném pozadí krásně vyniknul. Nejoblíbenější barvy byly červená, zelená, fialová a černá. Někdy se vzorek přibarvoval na žluto šafránem nebo karmínovou "březulkou". K barvení se používalo barviv přírodního původu, až ve dvacátém století je vystřídaly kupované anilinové barvy. Vzory bývaly jednoduché, geometrického charakteru. Z motivů se nejčastěji používaly různé hvězdice, srdce, stylizované květy hřebíčku, zvonku, klasu, zvířecí nebo lidské postavy. Ornamenty byly často doplněny veršíky, například:

Máš-li ke mně lásku,

Přijď k nám na pomlázku!

Když nemáš, tož hybaj,

Věc mňa nedožíraj!

 

 

Když ty mňa miluješ,

Já ťa víc.

Když ty mňa málo,

Já ťa nic.

                                                                                   PhDr. Blanka Petráková

    

Nahoru