Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

21. 9. 2005 | Aktuality z města | Autor: Luha info

Tajemné a posvátné prameny Luhačovického Zálesí

Netradiční putování naším krajem. Za studánkami, za vodou, která především pro Luhačovice velmi mnoho znamená. Jak  řekla sama autorka knihy Živá voda Luhačovicka Mgr. Marie Holečková. Přímo v Luhačovicích jsou prameny oslavovány, chráněny vedou k nim směrovky, o kousek...


Netradiční putování naším krajem. Za studánkami, za vodou, která především pro Luhačovice velmi mnoho znamená. Jak  řekla sama autorka knihy Živá voda Luhačovicka Mgr. Marie Holečková. Přímo v Luhačovicích jsou prameny oslavovány, chráněny vedou k nim směrovky, o kousek dál v jiných místech jsou již téměř zapomenuty a zarůstají kopřivami. Možná stačilo málo a osud mohl přivést Františka Veselého jinam. Jak by asi vypadaly Luhačovice? 

Autorka této publikace si vzala za úkol nejenom na prameny a studánky upozornit, vždyť lidé už dnes mnohdy ani neví, že se v blízkosti jejich domovů nacházely . Celkově dnešní doba ztrácí s přírodou kontakt. "Pokud se díky mé knize změní osud alespoň jedné zapomenuté studánky, bude moje úloha splněna. Pokusím se pomoci při obnově zanedbaných pramenů v obci Rudice. Snad se ještě někdo přidá," vysvětlila hlavní účel své knihy autorka, která přijela své dílo představit veřejnosti v sobotu 17. září do Haly Vincentky.

K zajímavému vyprávění o svých toulkách naším krajem si přizvala PaedDr. Jiřího Jilíka, který je autorem podobných publikací o Slovácku a především o Chřibech. Pokud někdo čekal při besedě odbornou debatu na téma prameny a jejich léčivé účinky asi odcházel zklamán. Zajímavé vyprávění i vlastně celá kniha  by se daly nazvat průvodcem, ovšem trošku jiným. Marie Holečková vidí náš kraj očima citlivého člověka "od jinud", vnímá to co my domácí již dávnou považujeme za samozřejmé.

Je potřeba podobných lidí, kteří by nás upozornili na to, že dříve si člověk daleko více vážil vody, kamenů, stromů. Stejně jako zvířata si prošlapávají cestičky z vodě, stejně my lidé bychom se měli vrátit,  zastavit a začít vodu a celou přírodu vnímat  nejenom jako chemickou sloučeninu, která nám uhasí žízeň,  ale stejně jako naši předkové vidět ve studánkách, posvátných kamenech i stromech ukazatele nějaké smysluplnější životní cesty.

Sobotní zajímavá beseda, která byla oživena zpěvem dívek z Malého Zálesí, doprovázených cimbálovou muzikou Hora, nám k tomu možná trošku dopomohla.  Ti, kteří neměli možnost besedu navštívit se mohou začíst do knihy Marie Holečkové Živá voda Luhačovicka, kterou je možné zakoupit v Městském informačním centru Luhainfo a v knihkupectvích.

Představu o obsahu a významu knihy si můžete udělat i podle několika slov z doslovu, které napsal Jiří Jilík. "Je kolem nás hodně špíny a mnohé studánky jsou jí zaneseny. Bez čisté vody se žít nedá. Pojďme proto prameny a studánky nalézt vyčistit a otevřít. Možná nás v tu chvíli napadne, že je na čase, abychom něco udělali i s tou studánkou, která je v každé lidské bytosti, v každém z nás. Vyčistit ji, dá fušku. Ale dá se to zvládnout. Musí se to zvládnout. Bez čistých lidských duší, by ztratily smysl nejen studánky, ale i veverčí doupata, sojčí hnízda či mraveniště pod smrkem. A naše děti a vnuci už by neměli co a proč objevovat na velmi dobrodružných výpravách. A kdoví, jestli by pak byli schopni zahledět se do studánky očí milované bytosti. Je ještě čas. Pojďme hledat studánky!"

Nahoru